„Ještě ne,“ odpověděl Declan, ale úsměv na rtech ho prozradil.

Pak dodal: „Vrátíme se a budeš v tom usmiřování pokračovat.“

Ještě chvíli Claru tiskl v náručí, než neochotně stáhl ruku z jejího pasu.

Clara byla opravdu jako malá čarodějka. Svádění jí šlo až nebezpečně dobře.

Clara poznala, že už se Declan nezlobí. Sklouzla z jeho klína a řekla: „Počkám na tebe před autem. Uklidni se, pane Mercere.“