„Není třeba.“

Declan Mercer si vtáhl Claru Vanceovou do náruče.

„Moc jsem nepil. Jen trochu s nimi. Jen se mi po tobě stýskalo.“

Opřel si bradu o její rameno. Když ji neměl na očích, zoufale toužil ji spatřit.

A když ji viděl, chtěl ji obejmout. I teď, když ji tiskl k sobě, mu to připadalo neskutečné. Stále měl pocit, jako by mu nevýslovně chyběla.

„A po čem se ti stýskalo?“ objala ho Clara kolem