Victor ležel na pohovce s polovičním úsměvem a hleděl na Kingstona svýma hlubokýma modrýma očima.

Ze svého ležérního postoje vyzařoval auru zlomyslnosti.

Victor si prověřil lidi kolem Kingstona a zjistil, že to nejsou žádní obyčejní lidé. Pokud šlo o Kingstonovu minulost, byla až příliš čistá, což v něm nevyhnutelně vzbuzovalo podezření.

„Jsem prostě Kingston, to je vše. Nic víc.“

Kingstonovy tmav