Ti dva, jeden vpředu a druhý za ním, dorazili do odlehlého kouta u zadních dveří vily.

„Proč se tváříte tak vážně, pane Thorne? O čem byste si chtěl promluvit?“ zeptal se Clark.

„Přede mnou se nemusíš přetvařovat. Vím, že k tomu, abys byl po Rowenině boku, máš postranní úmysly.“

V tu ránu se Clarkovi po tváři rozprostřel zlověstný úšklebek.

„Když jste to tedy zjistil, přijměte mou omluvu!“

Nenápad