Rowenina slova už však visela ve vzduchu. Na lítost nezbývalo místo, a tak se je mohla už jen pokusit přesvědčit.

Byla tak ustaraná, že se jí zachvěl spodní ret a po tvářích se jí začaly koulet slzy. Se zlomeným hlasem ze sebe vyrazila: „Takže můj život je důležitý, ale Desmondův ne? Skončil v tomhle stavu kvůli mně! Nebýt jeho, ležela bych teď na té posteli já. Jak k němu můžete být tak bezcitní?