Ve dveřích stála Rowena. Na tváři měla mírný úsměv, ačkoliv se jí hruď prudce zvedala a klesala – neklamná známka toho, že sem dorazila ve spěchu.

Její náhlé zjevení Reginalda ohromilo, ale neodpověděl ani slovem.

Hugh se naopak okamžitě vzpamatoval, přistoupil ke svému otci a zaprosil: „Tati, slečna Vanceová je v tom zapletená. Proč si ji nevyslechnout? Třeba je za tím víc, než se zdá.“

Roweniny