Úsměv na Roweniných rtech vystřídalo zamračení.

Vyměnila si pohled s Ronanem, který nervózně polkl a čekal na její odpověď.

Rowena na něj chvíli mlčky hleděla, než konečně promluvila: „Tvoji omluvu přijímám, ale nemyslím si, že ti dokážu hned odpustit. Do rodinného sídla Vanceových jsem dnes přijela jen proto, abych navštívila tátu. O jiných věcech se tedy bavit nebudeme.“

Ronanův výraz potemněl.