Pokud Cora Luciana znala, vždy když ho viděla, působil důstojně, chladně a hrdě.

Když ho poprvé v životě spatřila promáčeného, až se lekla. Vypadal, jako by právě vylezl z koupele. „Proč jsi...“

Lucianovy bledé rty se nepatrně zkroutily do úsměvu.

Jeho úsměv připomínal tání zimního sněhu a hřejivé slunce po bouři.

Coře poskočilo srdce a oči se jí pomalu zalily slzami. On se... na mě právě usmál? P