Maddox

Maddox položil registrační formulář o narození na leštěný mahagonový stůl, ostrá, cizí písmena jejího podpisu ‚Dr. Genevieve Caldwell‘ se mu vpálila do očí. Kancelář alfy působila prázdně a dusivě zároveň, těžké ticho mu tlačilo na bubínky. Odtrhl svůj vyčerpaný pohled od toho jediného kusu papíru a přitáhl si k sobě tlustou papírovou složku k rozluce. Musel to projít. Byl alfou Smečky Obsidiánového měsíce; bylo jeho povinností zajistit hladký administrativní přechod bez ohledu na to, jak moc ho bolí jeho široká hruď.

Otevřel ty těžké desky. Genevieve se na dokumentech o rozluce podepsala přesně tam, kde se to vyžadovalo, a její úhledné tahy právně zpřetrhaly její vazby k němu a jeho území. Když ale otáčel další stránky, v žaludku se mu vytvořil chladný uzel. Zanechala za sebou mnohem víc než jen pouhou právní výpověď.

Probíral se závratným množstvím vytištěných dokumentů. Pečlivě naplánovala celé tři měsíce detailních rozvrhů smečky. Nejen pár týdnů, aby překlenuli dobu, než se Vivienne zapracuje, ale celého čtvrt roku vymyšleného tak, aby smečka bez její přítomnosti běžela naprosto bezchybně. Našel vyčerpávající rozpisy směn v nemocnici, aktualizované léčebné plány i seznamy společenských událostí. Rozepsala termíny porodů každé těhotné vlčice na území, vypracovala jejich specifické zdravotní potřeby, dietní požadavky a rizikové faktory. Sestavila seznam teenagerů, kterým bude šestnáct, s poznámkou, kdy by během nadcházejících úplňků měli získat své vlky a zorganizovala jejich ceremoniály přeměny. Dokonce připravila podklady pro povýšení nemocničních spojek na asistentské pozice a nechala mu jasné, zorganizované instrukce k podepsání jejich mezd, aby během její nepřítomnosti nepřišli o svou výplatu.

Maddox otočil další stránku a našel společenský kalendář smečky. Zorganizovala nadcházející plesy pro hledání druhů, vybalancovala rozpočet smečky a uvedla seznam konkrétních vlků, které na ně přihlásila. Byl tu seznam spojeneckých smeček, které měly jejich území navštívit na pářící událost za dva měsíce, kompletně sepsaný včetně ubytování. Potom jeho pohled utkvěl na malém, ručně psaném lístku připnutém kancelářskou sponkou k rozvrhu určenému pro následující měsíc.

*Dnes jsem smečku stáhla z tohoto plesu. Z důvodu Ceremoniálu Luny, který se zde bude konat pro Vivienne.*

Srdce mu spadlo přímo do žaludku. Maddox zíral na ten přesný, pevný rukopis. Přejel ukazováčkem po písmenech, jeho mysl jen stěží dokázala zpracovat obrovskou váhu toho, na co se právě díval. Ohleduplně tužkou naplánovala logistiku pro své vlastní nahrazení. Zablokovala si na to čas, zorganizovala harmonogram a položila základy pro samotný ceremoniál, který měl do její role uvést jinou ženu.

Opřel se v koženém křesle a na jazyku se mu rozlila hořká pachuť. Popíralo to logiku. Co za ženu by tohle udělalo? Podobalo se to lidské nevěstě, která s radostí plánuje svatbu svého exmanžela s přesně tou samou ženou, která jí ho ukradla. Hledal v ostrých hranách jejího rukopisu jakoukoli stopu hořkosti, nějaký agresivní tah perem, který by naznačoval hněv nebo smutek. Nebylo tam nic. Operovala s ohromujícím nedostatkem žárlivosti a ega. Jednoduše nedokázal pochopit ten její emoční odstup.

Promnul si unavené oči, jeho hlas zněl chraplavě a drsně, když přerušil tíživé ticho v místnosti. „Kde je Vivienne?“

Vaughn stál poblíž těžkých dubových dveří v napjatém postoji. Beta se zašklebil a přes jeho unavené rysy přelétl hluboký stín podráždění. „Je v pokoji pro hosty nahoře.“

Maddox se zamračil a odsunul složku mírně od sebe. „V pokoji pro hosty?“

„Byla rozzuřená, že ji okamžitě neubytovali v luxusním apartmá pro Lunu,“ vysvětlil Vaughn tónem, v němž se zračilo nefiltrované opovržení. „Většinu večera strávila tím, že vrčela na omegy na chodbách. Neustále se dožadovala, aby okamžitě vyklidily pokoj ,té vlčice‘, aby si tam mohla nastěhovat své věci a zabrat si ten prostor pro sebe.“

Za Maddoxovými spánky prudce zabušilo. Strávil osm let s Lunou, která od základů postavila nejmodernější nemocnici, se ženou, která po svém odmítnutí zůstala na místě čistě z důvodu, aby zachránila matku a dítě, a jeho nová družka momentálně předváděla dětinský záchvat vzteku ohledně zařízení ložnice. „A jak jsi to vyřešil?“

„Utípl jsem to,“ řekl Vaughn ostře. „Řekl jsem jí, že Luna Genevieve jakožto přísně vybraná družka nikdy ani jedinkrát nepoctila přítomností obrovskou postel alfy v jeho apartmá. Vysvětlil jsem jí, že právě to je postel, kde bude kralovat sama Vivienne, jakmile si ji formálně označíš a spojíte se. Zdálo se, že tenhle brutálně upřímný fakt její záchvat uklidnil. Přestala křičet na vyděšený personál a ochotně šla do pokoje vedle apartmá Luny.“

Maddox to strávil. Zjevný kontrast mezi těmi dvěma ženami působil jako fyzický úder do čelisti. Znovu sklopil zrak k papírové složce. K formuláři pro lékařské potvrzení byla sponkou připnutá fotografie Genevieve. Usmívala se do objektivu, tmavé vlasy jí volně padaly na ramena a oči jí zářily. Na té fotce vypadala úchvatně. Míval pocit, že je tu šťastná. Teď, když zíral na ten lesklý obrázek, si uvědomil, že vlastně vůbec nezná pravdu o tom, co zde ve skutečnosti prožívala.

Zavřel těžkou složku a s ní schoval i její krásnou, usměvavou tvář. Nedokázal se na ni dál dívat. Pocit viny, zmatek a neustupující nedůvěra ho požíraly zaživa.

„Vezmi si to,“ přikázal Maddox rázně a posunul složku přes mahagonový stůl ke svému betovi. „Zaarchivuj to do těch nejhlubších sejfů. Dej to někam, kde už se na to nikdy nebudu muset podívat. Nedokážu unést bolest z toho, že bych se na to měl právě teď dívat.“

Vaughn přistoupil blíž a vzal tlustou složku, ale neotočil se k odchodu. Zůstal stát jako přikovaný a zíral na Maddoxe, obočí stažené hlubokou nedůvěrou. „Ty ji opravdu necháš jen tak odjet? Nepůjdeš ji vystopovat a nepřivedeš ji zpátky?“

„Ano,“ prohlásil Maddox bezvýrazným hlasem, vyprázdněným vyčerpávající událostmi toho dne. „To je to, co ona chce.“

Vaughn otevřel ústa k protestu, zjevně nechápaje alfův pasivní postoj, ale Maddox zvedl ruku, aby ho umlčel. Trvalo to osm dlouhých let, ale ta drsná realita mu konečně docvakla v jeho tvrdé hlavě. Navzdory jeho vlastní, komplikované a spletité lásce ke Genevieve, ona na jejich svazek nikdy nepohlížela jako na skutečné partnerství. Pro ni nebyla tahle smečka nic jiného než vynucené otroctví. Jejich manželství bylo nevyhnutelnou každodenní transakcí zrozenou z politického spojeneckého pouta. Na papíře ji vlastnil a ona se podřídila, protože neměla na vybranou.

Nebyla to jeho Bohyní darovaná družka. Právně měla právo se od něj osvobodit a ona tu svobodu využila hned ve vteřině, kdy se naskytla příležitost.

„Smečka se zítra probudí a zešílí z toho,“ varoval ho Vaughn tiše, jak se jeho sevření archivní složky zpřísnilo.

Maddox věděl, že je to nepopiratelná pravda. Jeho lidé z toho budou v šoku a naprosto zdrcení. Probudí se, začnou se věnovat svým ranním rutinám a postupně zjistí, že přišli o svou milovanou Lunu a hlavní doktorku. Zmizela tiše do noci bez jediného formálního rozloučení s lidmi, kteří ji zbožňovali. V infrastruktuře a v srdci smečky po sobě zanechala obrovskou propast. Ale Maddox věděl, že ji musí nechat jít kvůli jejímu vlastnímu duševnímu zdraví. Kdyby ji sem přitáhl zpátky, jen by ji donutil vrátit se do klece.

Vaughn se otočil a opustil kancelář, zavřel za sebou těžké dveře a nechal Maddoxe o samotě s jeho splašenými myšlenkami a těžkým břemenem toho, že musí jít dál.

Maddox zvrátil hlavu k opěradlu koženého křesla a zadíval se do stropu. Jeho mysl se zatoulala k tomu dni, kdy bylo na území jejího otce uzavřeno to proklaté pouto. Vzpomněl si na hutné napětí v místnosti. Alfa dané smečky byl tak zoufalý ze snahy zastavit blížící se krveprolití, že nabídl své dcery, aby zpečetil mírovou smlouvu a zajistil propuštění zajatých vlků.

Maddox stál v té cizí pracovně, chladný a kalkulující. Alfa představil své dvě nejstarší dcery. Byly krásné, oblečené v drahém oblečení, s pečlivým make-upem na tvářích, a ze všech sil se snažily vypadat jako vhodný materiál na Lunu. Maddox se na ně jedinkrát podíval a obě je odmítl. Chyběla jim podstata. Požadoval vidět třetí dceru. Alfa zaváhal a snažil se postrčit dopředu svou nejstarší dceru, aby naplnil spojenecké pouto. Byla to jejich Luna, kdo nakonec zasáhl. Alfa a jeho Luna se před ním přímo začali hádat. Luna trvala na tom, že jestli Maddox chce spolehlivou dohodu, potřebuje tu nejmladší. Byla to ona, kdo poslal pro Genevieve.

A pak přišla Genevieve.

Na schůzku dorazila o čtyřicet minut později. Vřítila se těžkými dveřmi pracovny rovnou z praxe ve smečkové nemocnici. Na sobě měla trochu vybledlé nemocniční oblečení. Neměla žádný make-up, vlasy stažené dozadu a voněla po antiseptiku a tvrdé práci. Stála vedle svých oslnivých starších sester, přirozeně krásná a divoce inteligentní. Maddox v jejích očích viděl oheň a ostrý intelekt, který jejím sestrám chyběl. Okamžitě věděl, že bude pro jeho smečku tou největší devízou. Všiml si také paniky v očích jejího otce. Genevieve byla ta perspektivní, nadějná doktorka, jediná dcera, kterou si její násilnický otec ve skutečnosti chtěl nechat.

Maddox si ji vybral přímo na místě.

Vynutil si tu dohodu. Odtáhl ji z jejího domova na své území a připoutal ji ke svému boku na osm let. Uvěznil ji v životě, o který nikdy neprosila.

Teď byla pryč. Zavřel oči a myslí mu prolétla tichá modlitba. Doufal, že tam venku v lidském světě najde skutečné štěstí. Doufal, že najde svého vlastního osudového druha, někoho, kdo jí dá lásku, jakou si zaslouží. Doufal, že si vybuduje rodinu, které bude skutečně chtít rodit vlčata. Při pomyšlení na to, že by měla děti s jiným samcem, se mu v břiše brutálně otočil nůž, zvlášť když s ní on sám vlčata vždycky chtěl, ale tu žárlivost v sobě potlačil. Zasloužila si svou svobodu.

Hluboko uvnitř jeho široké hrudi vzplanula náhlá, ostrá bolest. Přetržené pouto zabušilo, což byl fyzický projev toho, jak se odmítnutí zařezávalo do jeho svalnaté postavy. Zasténal, naklonil se dopředu a pevně přitiskl ruku na svou hrudní kost. Ta bolest byla oslepující, stabilní, neústupná agónie, která hrozila, že ho srazí na kolena.

Donutil se vstát. Odsunul židli, vyšel z pracovny a jeho boty těžce dopadaly na podlahu z tvrdého dřeva. Zamířil ke grandióznímu schodišti, které vedlo do horních pater.

Genevieve měla ohledně biologických mechanismů jejich druhu pravdu. Během odmítnutí mu to vysvětlila s chladnou, klinickou přesností. Násilné označení a sex s jeho Bohyní darovanou družkou by okamžitě spustilo masivní příval endorfinů. Akt uplatnění nároku na Vivienne by chemicky vymazal fyzické utrpení z odmítnutí. Byl to přirozený zabudovaný mechanismus přežití od přírody.

Uchopil leštěné dřevěné zábradlí a začal pomalu stoupat po nádherném schodišti. S každým krokem mu z hrudi vystřelila rána bolesti. Věděl, že láska, kterou ke Genevieve choval, ze dne na den nezmizí. Osm let vzpomínek, sledování, jak buduje nemocnici, jak se usmívá na děti ze smečky, jak s ním bok po boku pracuje — tyhle okamžiky byly natrvalo vryté do jeho mozku. Ale to fyzické mučení pomine.

Když se dostal do poloviny schodiště, pod kůží se mu neklidně zavrtěl vlk. Bestii minulost nezajímala. Bestii zajímala jen přitažlivost osudové družky, která na ně čekala nahoře. Opojná biologická gravitace Vivienne byla nepopiratelná. Jakmile překročí ten práh a prohlásí si na ni nárok, bude to pouto pro něj i jeho vlka vše stravující. Přehluší ten žal. Přinutí ho pohnout se kupředu a zajistit budoucnost jeho smečky.

Došel na horní odpočívadlo, před ním se rozprostírala slabě osvětlená chodba. Dveře pokoje pro hosty byly pár metrů daleko a oddělovaly ho od jeho nové reality. Na krátkou chvíli se zastavil a vydal ze sebe těžký, trhaný povzdech.

Byl čas. Musel jít za Vivienne. Musel si vznést nárok na svou pravou družku, nechat pouto, ať zaskočí na své místo, a konečně se dostat přes ženu, o které mu nyní bylo jasné, že doopravdy ani na jedinou vteřinu nebyla jeho.