Jakmile se Zoey přiblížila, Vivienne ji nakopla přímo do hrudi. Zoey sletěla obličejem napřed do hlíny. Vivienne na ni shlédla, jak se tam válí.

„Pardon,“ omluvila se Vivienne s pokrčením ramen. „Tohle jsem nechtěla.“

Zoey se s námahou zvedala. „Vivienne, máš tolik jídla. Nemůžeš mi dát aspoň kousek? Úplně umírám hlady. Jak se na mě můžeš jen tak dívat, jak trpím? Jsi tak bezcitná.“

Protože věděla