Polibek Vivienne naprosto zaskočil, v hlavě jí zůstalo prázdno. Gideonovy rty se zmocnily těch jejích s takovou naléhavostí, že to připomínalo bouři pustošící nepřipravené město.

Jeho polibek byl z jiného světa – chvíli panovačný, vzápětí něžný, a nutil ji potácet se mezi naprostou blažeností a zoufalstvím. V tu ránu Vivienne ucítila, jak z jejích končetin vyprchala všechna síla.

Zalapala po dechu