Gideon promluvil: „To je Victoria. Je tady taky. Viděla nás, když jsme před chvílí parkovali.“

Vivienne usrknula polévku. „A co od tebe chce?“

Gideon odpověděl: „Zaskočím na chvíli k ní do pokoje. Ty klidně jez dál.“

Vivienne rovněž odložila vidličku. „Půjdu s tebou.“

Gideon ji konejšivě poplácal po rameni. „Není třeba, jez dál, budu hned zpátky.“

„Neboj se, tady jsem na svém území; nic nezmůže.“