Clara stiskla rty a tváří v tvář jeho upřímné péči jen stěží hledala slova. „Jsem v pořádku. Damone, já myslím…“

Byla vyčerpaná a nechtěla mu nic vysvětlovat, stejně jako už neměla sílu na žádnou další pomstu.

Slunce sice vystoupalo na oblohu, vzduch však zůstával sychravý a studený. Damon zabalil Claru do svého kabátu a vyvedl ji ven. „Promluvíme si o tom jindy. Pojďme domů.“

Clara ucítila pižmov