„Neřekl jsem ani slovo o tom, že jsi vrah ty, Luciane. Proč jsi najednou tak nervózní, co?“ vyjel na něj Alaric zlostně.

„Nejsem nervózní.“ Lucian se líně opřel o pohovku a pokračoval: „Jen se mi nelíbí, že po mně házíš takové pohledy. Díváš se na mě, jako bych byl vrah.“

Armand je okamžitě přerušil: „Dost! Nechci od vás dvou slyšet ani slovo, dokud nedorazí lékař!“

Pak se otočil ke Coře, která by