Rosalind ze sebe vydala ostrý výdech. Ten zvuk prořízl napjaté, dusivé ticho jejího soukromého pokoje. Koutky rtů se jí stáhly do výsměšného úsměvu, ačkoli ten výraz nedosáhl do jejích mrtvých, chladných očí. „No ne, není to snad dokonalá sestřička,“ pronesla hlasem kapajícím opovržením. Odvrátila zrak od otevřených dveří, zcela nedotčená průhledným citovým vydíráním, kterým ji Celia právě tlačila