Rosalind vystřelila z postele, hruď se jí prudce zvedala, jak jí zbytky noční můry stále bušily do žeber. Odhodila hedvábné přikrývky a její bosá chodidla dopadla na studená prkna podlahy. Přízračný pach vězeňského tábora jí stále ulpíval v zadní části hrdla, ale známé prostředí ložnice ji vrátilo do přítomnosti.

„Jak to myslíte, že je pryč?“ vyhrkla a popadla tmavý plášť z dřevěné židle u krbu.

C