Rosalind pohlédla na Tobiase chladným, odtažitým zrakem a na rtech jí pohrával pouhý náznak úsměvu. Výsměch v jejích očích však Tobiase natolik zneklidnil, že nedokázal její pohled ani opětovat.

„Lorde Tobiasi, máte vskutku selektivní paměť. Záškoláctví, potloukání se po nevěstincích, vyvolávání rvaček – udělal jste to víc než jednou. A pokaždé jsem na sebe vzala vinu a byla potrestána místo vás.