Alistair se podíval na Rosalind, oči plné tiché prosby, v naději, že by mohla změnit názor.

Ale v Rosalindiných očích viděl jen chladnou lhostejnost a kousavý sarkasmus.

Dívala se na něj, jako by nebyl nic víc než ubohý šašek.

*Jak se na mě může Rosalind takhle dívat?* pomyslel si Alistair a v hrudi ucítil tupou bolest.

Vtom se zvenčí ozval polekaný výkřik. „Má paní! Co je vám, má paní…“

Všichni s