Uvnitř kavárničky seděla Rosalind u nízkého stolku a nebyla schopná ignorovat ten palčivý pohled naproti sobě.

Od chvíle, co vešli do podniku, na ni Lucian už notnou chvíli zíral.

Nakonec k němu Rosalind vzhlédla a zeptala se: "Proč na mě pořád takhle zíráš?"

Od doby, kdy si minule vyznali své city, už se Lucian k Rosalind nechoval chladně.

Když Lucian uslyšel Rosalindinu otázku, tiše se zasmál a