„Donovane,“ řeknu chraptivým a drsným hlasem. „Pevně věřím, že ten, kdo mě dnes okradl, si mě vyhlédl záměrně.“

Donovanovy tmavé zorničky se zúží. Ta změna je sotva patrná, jen nepatrné cuknutí v přítmí ložnice, ale všimnu si ho. Prsty na stehnech mu zacukají. „To těžko,“ odpoví a bojuje o to, aby jeho tón zněl klidně a odmítavě. „To nemůže být pravda. Proč by si tě nějaký náhodný zloděj vyhlédl j