Ten hlas jako by se vyplížil z hlubin pekla a projel mnou ostrý mráz. Stále měl na tváři ten zdvořilý úsměv, jako by ta děsivá slova, která právě pronesl, vůbec nevyšla z jeho úst.

Zeptala jsem se: „Všechno? Copak jsi mě málem nezabil? Opravdu si myslíš, že hned teď nezavolám policii?“

„Klidně jim zavolej,“ řekl Donovan, jako by se vzdal. Podal mi svůj telefon. „Ale než to uděláš, nejdřív se najím