Do očí se mi nahrnuly slzy a řekla jsem: „To je v pořádku. Možná si jen musel uprostřed noci něco zařídit. Zvládnu to sama.“

Tristan mi věnoval komplikovaný, nečitelný pohled.

Donovan, zjevně vyvedený z míry, formulář rychle podepsal. „Moc se omlouvám, doktore Beaumonte. Nečekal jsem, že se to stane.“

Tristanův hlas byl mrazivý, když odpověděl: „Tohle je nemocnice. Je to pacientka. Kdyby její stav