Na chvíli jsem nevěděla, co říct. Zdálo se, že Tristanův tón v sobě nese emoci, kterou jsem nedokázala úplně zařadit.

Po krátké odmlce jsem se donutila k úsměvu. „Doktore Beaumonte, jste velmi schopný, takže je jen přirozené, že si vás nemocnice cení. Jako poděkování vám všem v ordinaci přinesu kávu, až se tu odpoledne zastavím.“

„Tohle odpoledne? Prohlídka se musí udělat ráno. Proč byste za mnou