Tristan na mě zíral, což mi připadalo jako celá věčnost, a neřekl ani slovo. Cítila jsem tíhu jeho pohledu a po zádech mi přejel mráz. Na okamžik jsem litovala, že jsem se vůbec ozvala.

Sluneční světlo pronikalo skrz prořídlou zeleň a dopadalo mu na tvář. Tristanovy rysy působily téměř malířsky, jako něco, co byste viděli na klasickém portrétu.

Byl to ten typ pohledného muže, na jakého narazíte je