Jak jsem očekávala, když se Carla ten večer vrátila domů, našla tu kartičku.

Sledovat přes dalekohled její zmatek, to, jak je naprosto ztracená, mi přinášelo zvrácený pocit uspokojení. Pomyslela jsem si: ‚Proč se já plácám v temnotě, zatímco Rowan je pořád nemocný, a tihle nestoudní lidé si podle všeho užívají života?‘

Ale… můj pohled spočinul na Carlině mladistvé tváři a záhada v mé hlavě se ješt