Donovan leknutím nadskočil a rychle pohlédl na Rowana vedle sebe.

Řekla jsem: „Co tě trápí? Rowan spí. Nic neuslyší.“

Záměrně jsem udržovala lehký a veselý tón hlasu, a když jsem viděla, jak mu na čele vyráží studený pot, neubránila jsem se pocitu lehkého zadostiučinění.

Když se Rowan probudil, vzali jsme ho s Donovanem ještě na několik dalších atrakcí – nic příliš vzrušujícího nebo divokého, jen