Blesklo mi hlavou: *To jako vystoupím z auta? Samozřejmě že ne.* Když jsem viděla Donovana v tomhle stavu, celého rozrušeného a ztrácejícího kontrolu, bylo jasné, že kdokoli by teď vystoupil, nemyslel by s čistou hlavou.

Trochu jsem stáhla okýnko a řekla: „Co se děje? Dělej, přijdu pozdě do práce.“

„Jak jsi mě mohla takhle vypect? Včera večer jsi to slíbila a pan Dunbar na tebe čekal celou věčnost