Večeře byla tak nepříjemná, že jsem měla pocit, jako bych seděla na trní, a skoro jsem nic nesnědla.

Mezitím oni jedli a pili, a později si dokonce objednali další chody. Bylo to, jako by snad jídlo nikdy předtím neviděli; cpali si ho do pusy bez přestání.

Už jen pohled na ně se mi příčil, a tak jsem sklopila zrak a mlčky čekala.

Konečně jsme se dohodli na čase, kdy pojedou do nemocnice darovat kr