Zničehonic jsem mezi nádechy ucítila neznámou auru, osvěžující, lehce chladnou a slabě páchnoucí po dezinfekci…

Byla to jedinečná aura vyzařující z Tristanova těla. Mé původně rozrušené srdce se okamžitě uklidnilo.

Zvedla jsem ruku a chtěla ho také obejmout. V tu chvíli se ale vrátila má silná a krutá racionalita. Probrala jsem se.

Jemně jsem se vymanila z jeho objetí a otřela si slzy. „Běžte za m