Prohnala se mnou vlna hnusu, kterou bylo těžké popsat, ale potlačila jsem ji.

Zadívala jsem se do Carliných jedovatých očí a ušklíbla se: „A co jako? Copak jsi o tom tehdy nevěděla? Aspoň Nadine by něco takového neudělala. Je to tvoje vlastní krev, tvoje sestra, a přesto ti vrazí kudlu do zad, a ty máš ještě čas se starat o to, co si myslím já?“

Popadla jsem ji za límec a promluvila tiše a chladně