Otočila jsem se k němu.

Na tváři měl chladný, zlověstný úsměv.

Zvláštní bylo, že v tu chvíli jsem neměla strach. Dokonce jsem necítila ani znechucení. Při pohledu na tu jeho tvář jsem cítila jen čistý, nespoutaný vztek.

Usmála jsem se, zkřivená zuřivostí, a řekla: „Takže to je oblíbený drink pana Keefera, jo? Nikdy by mě nenapadlo, že máte takový... zvláštní vkus. Ale radši byste si to měl nechat