„Navrhuju, že vás pozvu,“ řekla Fiona se širokým úsměvem, zavěsila se do mě a zamávala na Tristana. „Pojďte, vy dva, nechte mě pozvat vás, hrdličky.“

Trochu jsem se zakuckala a vyštěkla: „Nemluv nesmysly.“

„Hej, jaké ‚nesmysly‘ tím myslíš?“ dobírala si mě a zvedla obočí.

Tristanova tvář se zdála být prozářená jemným, téměř uličnickým svitem a jeho oči hřály, i když se neusmál.

Postavil se a řekl: