Přikývla jsem, má odpověď byla rychlá a roztržitá.

O Tristanových slovech jsem nepochybovala. Nešlo o to, že bych mu nevěřila, ale jako matka jsem v této klíčové chvíli nemohla nebýt úzkostná. Ať se mě snažil uklidnit sebevíc, nemohla jsem se svých obav jen tak zbavit, protože jsem byla Rowanova matka.

Následující den jsme Rowana doprovodili na sál.

Zůstali jsme venku sami dva, zírali jsme na dveř