Pevně mě popadl za obě ramena a s viditelnými obavami si mě prohlížel.

Na vteřinu jsem ztuhla a pak řekla: „Jsem v pořádku. V nemocnici byla spousta lidí, Donovan by si nic nedovolil.“

Tristan o tom nechtěl ani slyšet. Trval na tom, že mě důkladně prohlédne, než si konečně s úlevou oddechl. „Příště mě hned neodháněj. Myslíš si, že jsi nějaká superhrdinka, že se vždycky vrhneš do všeho jako první?“