„Tristane, ty jsi tak nestydatý...“

Když viděl podráždění v mých očích, okamžitě mi položil ruku na hlavu a řekl: „Když mě tak moc chceš pozvat na jídlo, nechme si to na příště. Důležité je, aby to bylo férové.“

Na veřejnosti jsem se s ním přece nemohla hádat.

Spolkla jsem svou frustraci a ušklíbla se: „Příště už na mě s podobnou ubohou výmluvou nevyrukuješ, že ne?“

„Samozřejmě že ne. Příště platí