Uvnitř pokoje se Melody s Donovanem bavili tlumenými hlasy, když k jejich uším dolehlo náhlé pozdvižení. Oba na okamžik ztuhli.

„To snad znělo jako Carter…“ podotkla Melody a svraštila obočí.

„Jdeme se podívat, co se děje,“ odpověděl Donovan a už kráčel ke dveřím.

„Ukradl jsi mi ty věci a ještě to zapíráš?! Řeknu to mámě!“ trval na svém Carter.

Toby opakoval: „Neukradl! Fakt ne!“

Carter vyštěkl: „