‚Ten starý parchant. Jak se opovažuje se mnou takhle mluvit?‘ vřela Melody uvnitř. Snažila se potlačit zuřivost, která se v ní vařila, a na tváři vykouzlila lítostivý, ublížený úsměv.

Žadonila: „Pane Hayesi, úplně jste mě špatně pochopil. Má láska k Donovi je skutečná a co se týče Tobyho, já—“

„Nech si to divadlo. Kdyby ti na Tobym opravdu záleželo, nebyl by v tomhle stavu. Nemysli si, že do tebe