Jakmile Harper vyšla před kancelářskou budovu, opřel se jí do tváře chladivý podzimní vítr. Tiskla si telefon k uchu a na druhém konci slyšela Nolanův klidný a uvolněný dech. Nevydal ani hlásku, s odzbrojující vyrovnaností vyčkával, až sama promluví.

„Jsem v pořádku. Bylo to jen malé nedorozumění,“ řekla Harper a snažila se, aby její hlas zněl bezstarostně.

Z jeho strany viselo ve sluchátku krátké