„Myslíš, že se tě bojím? Že tě z tohohle nechám jen tak vyváznout? Dobře mě poslouchej – z téhle místnosti se dnes v noci živá nedostaneš,“ ušklíbla se Vivian a z jejích slov čišel jed.

Šampaňské úplně promáčelo Harperiny šaty a mokrá látka se jí lepila na kůži jako samotný led. Noční vítr ji řezal až do morku kostí, celá se třásla chladem. Harper nedokázala zastavit hlasité drkotání zubů.

Pohled