Dusivé ticho potemnělé pekárny se sneslo na malou zadní kancelář. Zářivky u stropu hučely tichou, umírající melodií, než je Roxana zhasla a ponechala jen slabé světlo své stolní lampičky. Zhroutila se na odřenou dřevěnou židli. Její třesoucí se prsty přejížděly po vybledlém inkoustu na denních účtenkách, ale čísla se slévala do nesmyslných šedých šmouh na levném papíře. Ať se snažila sebevíc přinu