Roxanino tělo hučelo silou.

Pod kůží jí jako blesky projížděl nával energie – divoký, nezadržitelný, živý.

Poprvé v životě se necítila méněcenná.

Necítila se bezmocná.

Cítila se nebezpečná.

V hrudi jí zaburácelo hluboké, hrdelní zavrčení – temné a primordiální. Její vlčice... byla tam. Dýchala. Přešlapovala. Vrčela. Už nebyla zticha. Už nebyla pohřbená. Rty se jí pootevřely, jak jí ten zvuk vibrov