**Obzor hořel bledě oranžovým světlem, které křižovalo oblohu jako měkké uhlíky skomírajícího ohně. Declan stál u okna, paže volně zkřížené, oči upřené na východ slunce, jako by mu mohl nabídnout jasno. Čelist měl zaťatou, nehybnou. Stíny na něm ulpívaly jako druhá kůže, nedotčené hřejivými odstíny za oknem.**

**Dveře za ním s tichým zavrzáním pootevřely, téměř bez šlesknutí.**

**„Neměl by ses jít