Roxaniny prsty se pohybovaly v záměrných obloucích—precizních, téměř delikátních—a kreslily do vzduchu neviditelné linie. Fialové světlo následovalo ten pohyb jako inkoust ve vodě a na její povel se vplétalo do existence.

Proud se shromáždil v její dlani, stáčel se do sebe a sílil.

Její oči hořely fialově, ta barva se rozlévala jejími duhovkami jako tekuté světlo.

Pak promluvila, ne v obecném jazy