Roxana stála před vysokým zlaceným zrcadlem a tři služebné ze Seelie se kolem ní pohybovaly s tichou grácií.

Jedna stála za ní a hbitými prsty utahovala hedvábné šněrování na zádech jejích šatů, provlékala ho jemnými smyčkami, dokud jí tmavě fialová látka dokonale neobepnula pas. Šaty se třpytily, kdykoli se pohnula, zachytávaly světlo v tisících nepatrných záblescích, jako by z noční oblohy utkal