Declan stál uprostřed horské plošiny pod širým nebem zalitým stříbrným měsíčním svitem. Zem pod ním byla široká rozloha rovného kamene a krátké horské trávy, postupem času přirozeně uhlazená, jako by samotnou zem vyhladily generace lykanů. Vzduch tu byl řidší, chladnější, nesl s sebou vůni borovic a kamene a něčeho staršího, co přetrvávalo na posvátných místech.

Do země byl v širokém kruhu zasazen