Roxana seděla se zkříženýma nohama u stolu, válečníci Unseelie shromáždění ve volném kruhu kolem ní. V ruce držela vějíř začarovaných karet s vyrytými měnícími se znaky, jejichž symboly slabě zářily, jako by byly živé. Studovala ostatní hráče s nečitelným výrazem, její oči temné jako bouře nic neprozrazovaly.

Naproti ní seděl Torin, neporažený v této konkrétní faeské hře po celá staletí, nebo to a