**VAUGHN**

Seděl jsem v obýváku ve smečkovém domě, v náruči choval Nica a nemohl jsem si pomoct – rozlévalo se ve mně teplo. Ten malej usnul, malými prstíky mě svíral za okraj trička a pokojně podřimoval. Bylo to šílený, jak moc ho už teď miluju. Nikdy by mě nenapadlo, že stát se tátou mě tolik zasáhne, ale když jsem ho takhle držel, všechno najednou působilo správně způsobem, jaký jsem nečekal.

E