**ROME**

Stál jsem ve dveřích Nicova pokoje, opíral se o zárubeň a díval se, jak Valentina spí. Vlastně říkám spí, ale věděl jsem, že si moc neodpočinula. Zase byla schoulená v tom zatraceném křesle, odmítala se vrátit k nám do postele, a už jen při pohledu na ni se mi svírala hruď. I když byla blízko, připadalo mi, jako by byla na míle daleko.

Nico v postýlce ještě tvrdě spal, jeho drobný hrudníč