Procházel jsem složky ve své kanceláři a hledal cokoli, co bychom měli ještě před dalším zasedáním rady překontrolovat, když se z chodby ozvaly těžké kroky. Sotva jsem zvedl zrak, Darius rozrazil dveře, pořád ve sportovním, s čelem lesklým od potu. Ani se nezastavil, aby si sedl, prostě si stoupl před můj stůl, založil si ruce na hrudi a upřel na mě ten svůj intenzivní, nečitelný pohled.

„Co se dě