Kaelia

Rhydianova košile voněla božsky. Stále si uchovávala jeho přetrvávající vůni a já si dodnes pamatovala, jak po mně přejížděl pohledem po celém těle, když jsem s ním byla.

V řeči mého těla se zračila jasná radost, když jsem stoupala do schodů a šťastně si pro sebe pobrukovala nějakou melodii.

Dorazila jsem na patro, když se ozval hlas.

„Ach, ty jsi zpátky. Říkala jsem si, kde jsi. Hledala js